Tohle vám nesmí být jedno

Je jedno, čím se živíte nebo co vás baví, jestli jste student, pracující nebo důchodce. A už vůbec nemusíte být informatik, aby vás nadcházející změny zasáhly. Říkají vám něco zkratky SOPA, PIPA a ACTA? Zaznamenali jste zásah proti Megauploadu? Pokud ne, přestaňte předstírat, že se vás tohle netýká, a čtěte dál. Právě vám je věnovaný tenhle post.

Shrnu to stručně a jasně. Vítám jakékoliv reakce a připomínky!

Co vlastně ty škaredé zkratky znamenají a proč by mě měly zajímat?

ACTA (Anti-Counterfeiting Trade Agreement = Obchodní dohoda proti padělání)

Je to dohoda, jejímž účelem je vytvoření mezinárodního systému pro vynucování duševního vlastnictví. Týká se nás v EU. Největší pecka je, že ji rada EU odsouhlasila na setkání ministrů zemědělství a rybolovu (16. prosince 2011). Protože jsou v ní zahrnuty trestněprávní prvky, musí ji schválit i jednotlivé státy. Česko už ji podepsalo, ale musí ji ještě ratifikovat parlament. K podpisu je otevřená do května 2013.

Vyjednavači na jednání ve Švýcarsku připustili (i když to doteď odmítali!), že v případě jejího přijetí bude nutné změnit i národní zákony zemí, které se k ACTA připojí. Takže začnou kontroly na hranicích (celní prohlídky vašich dat v počítačích nebo mp3 přehrávačích) a to nejhorší - kontrola internetu. A kdo že nás tam bude kontrolovat? Soudy jsou pomalé, takže přichází na scénu naši chudáčci poskytovatelé internetu. Ti budou plnit funkci udavačů, policajtů a třeba i soudců, a to automaticky, bez úředního nařízení.

SOPA (Stop Online Piracy Act)

SOPA je návrh amerického zákona, který má omezit počítačové pirátství. Prosazují jej zejména nahrávací společnosti. Kdyby vešla v platnost, mohl by jakýkoliv federální soud zakročit proti každému webu, na němž se nachází obsah porušující autorská práva nebo který odkazuje na závadný obsah. To slovíčko "odkazuje" je dost důležité a chytráci, kterým tenhle návrh přišel tak príma, vůbec netušili, co všechno se za ním skrývá.

PIPA (Preventing Real Online Threats to Economic Creativity and Theft of Intellectual Property Act)

PIPA je další nástroj k omezení přístupu ke stránkám se závadným obsahem (zaměřeným na porušování autorských práv nebo padělané zboží, samozřejmě). U PIPA se ale prstíky spravedlnosti dostávají za hranice USA a míří na weby registrované mimo USA.

Proč se nám to nelíbí?

ACTA byla připravována v naprostém utajení pod vlivem nahrávacích a filmových korporací. Je to smlouva, která má za následek regulaci internetu. O nás bez nás. Rozhodují o ní nekvalifikovaní jedinci.

V USA se nachází spousta tzv. DNS serverů. Když napíšete do prohlížeče "www.google.com", DNS server (např. někde v USA) to přeloží tak, aby se vám v prohlížeči načetl google. A google okazuje na spoustu jiných stránek, že? Takže americké soudy by google nezrušily, ale znepřístupnily by jej tak, že by DNS servery jeho jméno dál nepřekládaly = nedostali byste se tam. V takovém případě je jedno, jestli je to americký web nebo blogísek kdekoli jinde.

Takže kdyby za obsah na webu měl odpovídat provozovatel serveru, automaticky by šly do kytek například Youtube, Facebook nebo jakákoliv stránka, kde se objeví (třeba v komentářích) odkaz na stažení souboru, který porušuje autorská práva.

Jaké byly reakce?

Proti návrhům SOPA a PIPA se postavily firmy jako Mozilla, Google, Twitter, Facebook, Microsoft, Apple, AOL a další. 18.1. proběhla stávka Wikipedie a ejhle! Americký senát se zalekl a odložil hlasování i o zákonu PIPA. I autor zákonu SOPA, Lamar Smith, zařadil zpátečku a stáhl svůj návrh. Barack Obama vyzval brzy po předložení zákona zákonodárce, aby jej přepracovali.

ACTA se týká Evropy. Začaly protesty, ke kterým se můžete připojit i u nás.

Jak to pomalu začíná aneb Megaupload is down

Megaupload je/byla služba na sdílení souborů. Naše milá česká média téhle kauze nevěnují moc pozornosti, a pokud ano, snaží se ty piráty vykreslit v nejčernějším světle.

Americké orgány začátkem ledna zažalovaly a ve spolupráci se zahraničními orgány zasáhli proti majitelům a provozovatelům téhle služby. Obvinili je z kde čeho (porušování copyrightu, konspirace s cílem porušovat copyright, konspirace s cílem prát peníze, konspirace s cílem vydírat, ...) a zabavili jim majetek za víc než 50 milionů doláčů. Domény byly zabaveny (kromě megauploadu vypli taky další weby této společnosti). Zkuste se teď dostat na megaupload.com. Prý způsobili majitelům práv škodu >500 milionů dolarů. Každému z obviněných hrozí za obvinění z konspirací 45 let vězení plus další roky za každé porušení copyrightu.

Proč se nám to nelíbí?

Pouze na základě 72-stránkové žaloby byl zabaven majetek, servery a odstaveny bankovní účty ve Švýcarsku, Holandsku.. Americké úřady použily svoje zákony a zaútočili na společnosti, které mají sídla v Hong Kongu, na lidi, kteří nejsou občany USA a kteří proti tomu nemohli udělat ani fň.

V posledních týdnech se proslýchá, že důvod zavření těchhle stránek byl úplně jinde. Majitelé Megauploadu chtěli rozjet novou službu - MegaBox. Mělo to být úložiště hudby, které by nabízelo umělcům lepší podmínky pro prodej jejich výtvorů. Mohli by je prodávat přímo lidem s 90% ziskem. MegaBox by totiž lidi nenutil za hudbu platit, stahovali by ji zadarmo. Platili by jen poplatek za užívání samotného MegaBoxu.

Dokážete si představit, jak moc se to například Universal Musicu asi nelíbilo..

Anonymous

Anonymous je skupina hackerů. Když k tomu mají důvod, a že je jich teď víc než dost, útočí na různé weby. V říjnu 2011 měli na svědomí útok na nejrozsáhlejší síť s pedofilním materiálem na internetu, po němž zveřejnili identitu jejich uživatelů.

Zásah proti Megauploadu zvedl vlnu útoků na vládní stránky (fbi.gov, whitehouse.gov, ..) a servery zábavního průmyslu (Universal Music, EMI, ...). 25. ledna došlo i na web České protipirátské unie . Podíl na útocích mají také "obyčejní" lidé z celého světa, kteří se zapojili do tzv. DDoS útoků (kliknutím na tlačítko se posílá spousta požadavků na příslušné stránky, které se takto zahltí).

Je nesmírně důležité, abychom před takovými věcmi nezavírali oči. Zajímejme se, co to pro nás znamená. Na internetu existuje spousta dobrých článků, které (polopatě) vysvětlují, oč tady kráčí.

Napište na FB, podepište petici, tweetněte o tom.

Je třeba, aby lidi měli povědomí o téhle situaci. Musíme na toto téma vyvolat diskusi.

Jak napsal na neviditelnypes Aston: "Ptáme se starých lidí, jak mohli dopustit nástup nacismu a nástup komunismu. Nástup nacismu dnes už mnoho lidí nepamatuje a pokud ano, není schopno vypovídat. Nástup komunismu přinejmenším u nás má ještě pamětníky. Odpověď? Ono to zpočátku vypadalo tak spravedlivě a rozumně a správně."

Přečíst celý článek

Vánoce a Silvestr

Vánoční nálada se k nám dostavila 22.12., kdy jsme s Tomem odevzdali projekt do HSC (za který jsme mimochodem dostali plný počet bodů!). V našem hotelu kuchyň jaksi nemáme, ale naštěstí nás k sobě pozval kamarád Hursel. Je z Turecka, kde Vánoce neslaví, takže to pro něj byla premiéra :)

Před Štědrým večerem jsme se vydali na velký nákup do Carefouru. Tom měl slíbenou rybu, tak jsem pořídila 350g steak lososa za 4€. 700g kuřecích prsou nás vyšlo na 7€.

U Hursela bylo fajn. V průběhu vaření jsem stihla i zaskypovat s našima a babičkou.

U stolu sedělo celkem šest lidí. Slovinka Teja, Slovák Adam, Turek Hursel, Tom, Radek a já. Podávala se zeleninová polévka, losos s bramborami a medovou omáčkou, zapečené brambory a kuřecí se smetanou. A aby toho náhodou nebylo málo, Teja upekla kuřecí rolku s lilkem a bramborami. Na závěr přišla raki a perníčky.

Tom nám taky ukázal jejich tradici - vinšovanie. Zaklepal několikrát na dveře a museli jsme se ptát "Čo neseš?". Pak nám vinšoval a rozdával u stolu krájené ovoce. Ovoce bylo zdravé, což je prý dobré znamení.

Pod stromečkem bylo docela hodně dárků. To, že byly všechny z Jumba, nikoho nepřekvapilo a všichni z nich měli radost.

Silvestr se vyvrbil nečekaně dobře. Nevěděli jsme, kde ho strávíme, protože většina Erasmáků byla ještě mimo Řecko. Třicátého nás (mě, Toma a Radka) paní domácí pozvala na večeři. Když jsme druhý den večer přišli po deváté do jídelny u recepce, docela jsme valili oči. Na stolech bylo nádobí, tzatziky a víno. Bylo přichystáno asi 20 míst a vypadalo to fakt pěkně. Hned jsme pochopili, že kromě nás a domácích se oslavy účastní zbytek jejich rodiny a přátelé. Zanedlouho se všichni začali usazovat a postupně přicházely jednotlivé chody. Někteří si dávali do polévky kuře nebo dokonce (výborný) zeleninový salát. Přísun masa jakoby nikdy neměl skončit a nenápadná paní domácí mi přisypala na talíř další porci brambor, aniž bych si všimla nebo jsem byla schopna odmítnout. Během hodování se v nepravidelných intervalech ozývalo cinkání skleniček a hlasité "Γειά μας!" a "Καλή Χρονιά!". Když byli všichni dostatečně přejezení, přišla na řadu Vasilopita. Je to jejich slavnostní buchta, ve které se ukrývá šťastná mince. Když jsem dostala svůj příděl, dala jsem se do jídla. Uviděla jsem něco stříbrného a myslela jsem si, že tam asi trčí kousek alobalu, ale byla to ta šťastná mince. Tedy první mince. Ve správném řeckém stylu milá paní Katarina nacpala do buchty mince tři, takže se radovalo a gratulovalo trojnásobně. Před půlnocí zhasli světla. V televizi odpočítávali "Tρία.. δύο.. ένα.. Καλή Χρονιά!". Následovalo mohutné líbání. Tom s Radkem měli trochu traumatizovaný výraz z polibku pana domácího, který se toho opravdu nebál :D Pak se udělalo místo na stole u krbu, rozhodil se zelený ubrus a všichni usedli ke kartám. Pan domácí jakožto bankéř měl u sebe zničeho nic minimálně 20€ v jednoeurových mincích. Chvilku jsme je pozorovali a protože venku dost pršelo, rozhodli jsme se, že zůstaneme na hotelu a zbytek večera, jako zamlada, strávíme hraním her po síti. No, prostě vydařený večer :)

Pro mě a Toma byl významným dnem 6. leden. Oslavili jsme naše dvouleté výročí, a to hezky řecky. Večer jsme zašli do malé taverny v centru. Přejídání v Řecku díl druhý. Objednali jsme si grilovanou fetu, brambory se smetanou, slaninou a paprikou, grilované vepřové a masové koule na rajčatech. Když jsme to spořádali, donesli nám raki a palačinku s nutelou na účet podniku. Spokojenější jsme být nemohli a pan číšník si vysloužil minimálně dvojnásobné české spropitné.

Jinak se máme toastově. Kromě velkých večeří jsme se do včerejšího dne, kdy po 20 dnech otevřeli kantýnu, stravovali toasty a gyrosem.

Taky se máme výletově. S Garethem jsme navštívili Alkarochori, Gortynu a Phaistos. Na konci druhého výletu jsme se stavili i v jeho zahradě, kde nám dovolil natrhat asi 5 kilo pomerančů a mandarinek.

Máme se i docela otužile a plesnivě. Budíme se do příjemných 16°C, ať už před spaním topíme (pokud se zaplá klimatizace dá tak nazvat) jakkoliv. Protože nechceme plýtvat drahocenným teplem, navštívila nás v pokoji plíseň. Dnes jsem se jí snažila, víceméně úspěšně, zbavit chlorovým přípravkem z Jumba za 1€, tak snad nás do odjezdu nezahubí.

A jak už to bývá, máme se i pracovně. Z Garethových stránek mám dobrý pocit. Tahle práce bude k nečemu dobrá a je vidět, že je Gareth s námi a s tím, jak pracujeme, velmi velmi spokojený. Šachy už se taky dají hrát, čeká nás esej do helénské kultury o 2000 slovech a zkouška z řečtiny.

Ale hlavně se těšíme, protože už za 12 dní letíme domů! :)

Přečíst celý článek

τι κανουμε

Den se dnem se sešel a máme polovinu pobytu na Krétě za sebou.

Procestovali jsme většinu míst, kam se dá podívat. Nestihli jsme jen pár pláží, které mě vzhledem k teplotě 15°C moc nezajímají. Zajeli jsme si do malého městečka Rethymno. Maják (z jedné strany posprejovaný) a pevnost, je asi tak vše, co může nabídnout. Byla to ale příjemně strávená neděle, jelikož většina obchodů byla zavřená a turisti touhle dobou už město příliš nenavštěvují. Zakončili jsme ji v cukrárně skvělou waflí s čokoládou a zmrzlinou :)

Tento víkend je naplánovaný turistický výlet k plošině Nida, do lesa Rouvas a Zarosu (odkud pochází známa voda v pet lahvích). Příroda na Krétě je opravdu krásná, jak jsme se mohli přesvědčit v Samarii, takže se moc těším.

Maraton parties s různými tématy trochu rozvolňuje, ale rozhodně nekončí. Poslední povedenou akcí, které jsme se zůčastnili, byla Transvestity party. Myslím, že jsme se s Tomem proměnili docela věrně, a dost lidí nás chválilo. Kdo tu srandu neviděl, určitě mrkněte na picasu.

Jak můj sleeper ukazuje, docela pravidelně ulehám k spánku ve tři až čtyři hodiny ráno a vstávám kolem desáté. Většinou proto, že v jedenáct máme nějakou tu hodinu ve škole. Tam to jde pořád siga, siga. Pomaličku tvoříme naše šachy. 11. ledna odprezentujeme výsledek a přezkouší nás.

V řečtině postupujeme taky slowly, slowly. Alfabetu už čteme v pohodě. Umíme si požádat o jídlo na obědě, představit se, říct odkud jsme, jaké je naše telefonní číslo nebo že nerozumíme řecky :) Online kurz stanfordských databází už se taky blíží ke konci. Tímto bych jim ráda složila poklonu. Naučila jsem se spoustu nových věcí ohledně XML a procvičila SQL a relační algebru trochu jinak než na FITu.

Naše stravování se definitivně smrsklo na jídlo z menzy. Obědy a večeře jíme s Tomem na půl a pokaždé jsme sytí až přežraní. Jediný pohyb, který tu mám, je cca 30-50 minut chůze denně a můj odraz v zrcadle jakoby křičel, že další zakulacování by mohlo způsobit nadnárodní sociální problém. Když jsme jednoho dne už asi po sté na cestě k hotelu míjeli velký obchod se vším možným, přilehlé parkoviště i obrubníky zaplňovaly desítky aut. Jasný indikátor slevy 50% na vše. Zaplakali jsme nad neblahou skutečností, že jsme mohli mít dvojnásobně velké topení za stejnou cenu jako to naše malé, a já jsem si koupila švihadlo. Ocelové lanko s počítadlem, které mě stálo směšných 2,45€.

Což o to, přes švihadlo občas skáču. Šokující zprávou a možná také důkazem, že je v Řecku něco v nepořádku, je skutečnost, že jsem dnes byla v posilovně. A docela jsem si to užila. Je to nečekaně docela dobře vybavená velká místnost, kde dost nahlas hrajou dvě různé hudby, jak to nazval Radek. Ze začátku jsem měla trochu problém na běžeckém pásu. Po pár minutách jsem ale už byla schopná běžet a sledovat i televizi místo cesty pod nohama. Jelikož jsme měli necelou hodinku, nestihla jsem vyzkoušet všechny stroje, ale Radek slíbil, že mi příště ukáže jak se na nich cvičí, čímž mě donutí jít tam znova.

Přesně za měsíc bude Štědrý den, který poprvé strávím mimo domov. Ještě nemáme žádný konkrétní plán. Zůstává tu víc Erasmáků, tak uvidíme, co vymyslíme. Když takhle myslím na vánoční svátky, je mi smutno. Zatím se to ale jeví tak, že za měsíc nato budu doma, takže se mi Vánoce akorát posunou. Už se na to těším! :)

Přečíst celý článek

Madness?

Ze zkušenosti z července jsem měla předem trochu obavy ohledně ubytování, školy a celého žití na Krétě. A protože nic není dokonalé, po dvaceti dnech přichází trochu negativní příspěvek.

Mokro (a zima)

Jedna z věcí, na kterou jsou Řekové opravdoví experti, je kanalizace. Po dešti to tady vypadá jako u nás před povodněmi. Jdete-li pěšky, neustále tančíte mezi kalužemi nebo rovnou nadáváte na mokro v botách. Holky to řeší elegantními gumáky, které si při nejbližší příležitosti koupím.

Většinou je tady obrovská vlhkost (80+%), takže 15° vám připadá spíš jako 10° a na hotelovém pokoji/kolejích/v bytech se lidi v noci opravdu klepou zimou. Nepomohla by asi ani stará dobrá česká peřinka. Ať mám na sobě kolik chci vrstev oblečení, ráno se budím s knedlíkem v krku. Možná vás napadne, proč si nezatopíme. No, problém je, že někteří lidi nemají topení. My máme klimatizaci, která asi i topí (nezkoušeli jsme). Kamarádka z vedlejšího hotelu ji zkoušela zapnout. Elektroměr se rázem proměnil v centrifugu, tak ji zase rychle vypla.

Čekání

Když vás ráno po cestě do školy nasere rybník v teniskách, můžete v této náladě vesele pokračovat při čekání. Čekání na co? Na cokoliv. Další věc, ve které Řekové excelují. Jasně, u nás taky občas čekám. Nestane se mi ale, že čekám na bus půl až třičtvrtě hodiny, když mám měsíční jízdné za tisícovku, většinou ani nečekám na učitele 45 minut, když jsem s ním domluvená na určitou hodinu nebo nemusím chytat každých deset minut znova a znova připojení k internetu.

Včera jsme například úžasně kreativně strávili 4 hodiny. Po jedenácté jsme odjeli na prohlídku centra s Garethem. Když jsme vystoupili z autobusu neznámého čísla a destinace, chtěli jsme dojít ten kousek pěšky. Nakonec jsme si to tak hezky obešli, že jsme dorazili na místo srazu o 20 minut později. Mezitím jsme prošli davem stávkujících lidí a zjistili jsme, že se prohlídka dnes nekoná. Ok, tak půjdeme mrknout na trhy a na oběd do školy. Bylo půl jedné. Stávka byla natolik masivní, že ochromila hromadnou dopravu. Náš holubí smysl nás provedl dalším okruhem kolem města a nakonec jsme zjistili, že autobusy z centra fakt nevyjíždí. Obešli jsme to teda celé zpět a konečně nasedli do autobusu. Mrkli jsme na trh, který bývá každou středu. Bylo tam hodně laciného oblečení, spousta zeleniny, ovoce a ryb. Radek si koupil tepláky a izolepu a šli jsme na bus do školy. Kolem zastávky projelo asi 7 autobusů, včetně toho našeho přecpaného k prasknutí. Čekali jsme 40 minut, což je doba, za kterou se dalo dostat do školy už i pěšky. Běžná doba čekání se pohybuje mezi 5 a 30 minutami. Do školy jsme dorazili ve tři hodiny.

Smrad

Už přes týden se line po hotelu příšerný zápach. Zpočátku jsme netušili, co to může být. Pak jsme viděli několik Indů vynášet ze střechy náklad podobný hlíně. Je to cítit jako čpavek, něco hodně kyselého nebo nějaký silný biolit. Nedá se to pořádně identifikovat a syn majitele dělá jakoby o ničem nevěděl.

"Jaký zápach? Možná je to kočka."

Ok, možná bych byla ochotná přistoupit na teorii o dvaceti mrtvých kočkách rozložených v kyselině, kterou poté někdo umyl podlahu.

Stěhování

Po prvním dešti začalo v našem bytě ze stropu kapat na jednom místě cosi nechutně hnědého. Přišlo pár slunných dní a kapání ustalo. S dalším deštěm začala tekutina kapat z dalších dvou míst.

Na moji postel. Ráno. Vedle mé hlavy.

Když jsme zašli za majiteli, dušovali se, že problém vyřeší a dají na střechu další izolaci či co.

Samozřejmě během dne vyřešili velké kulové a druhý den jsme se domluvili, že v tom pokoji už nechceme být.

Dostali jsme klíče od pokoje o patro níž. Pokoj leží pod pokojem Radka a Vládi a je stejně velký. Jako bonus však nemáme v koupelně už ani závěs natož tak sprchový kout s dvířkami. Prvním zjištěním bylo, že máme k dispozici ledničku třetinové velikosti s miniaturním nemrazákem. Tom proto spojil síly s Radkem a přestěhovali nám sem ledničku z našeho bývalého pokoje. Nutno podotknout, že s ní museli nepozorovaně projít úzkou chodbičkou a sejít po točitých schodech. Situaci zpestřila uklízečka, která zrovna začala uklízet pokoj naproti. Kluci ale jako správní ninjové misi zvládli a bylo zachráněno osm nanuků, které by jinak musely být hromadně snězeny.

Stávky

Nevím, jak moc jsou informovaní lidi z jiných zemí o stávkách v Řecku. Myslím, že jsou toho plná média, ale popíšu situaci tak, jak ji zažívám já tady na Krétě.

Ve škole probíhají jakési nábory do anarchistické skupiny. Na obědě pořád rozdávají papíry s textem v alfabetě, kterým nerozumíme. První den, kdy jsme přišli na TEI, tihle lidi odřezali ze spodní části žerdi vlajku EU.

Včera jsme se nachomýtli ke stávce v centru. Had lidí se proplétal ulicemi za hlasitého "zpěvu" zúčastněných. Nesli transparenty a docela si to užívali. Za nimi jela troubící nákladní auta (možná i popeláři, jelikož popelnice přetékají). Na pobřeží stály před (asi nějakou vládní) budovou zemědělské stroje a lidé s černými vlajkami.

Nevím, jaký mám mít na tohle názor. Příští týden jedeme na čtyřdenní výlet do Athén, kde se situace začíná podobat válečnému stavu. Komplikuje nám to všem život a jakékoliv násilí je špatné. Úsporná opatření pro zemi, která je v prdeli s financemi, jsou nutná. Neznám ale souvislosti. Nevím, jak to v Řecku (ne)fungovalo před vstupem do EU; jestli běžní lidi do EU vůbec chtěli vstoupit nebo jak moc si vstupem pohoršili. Všichni teď vidí jen to, jak EU do Řecka cpe peníze a nadávají, že to není fér. Taky se mi to nelíbí, ale myslím, že tak jako u nás, ani v Řecku za státní dluhy přímo nezodpovídají občané. Pokud Řecko tajilo svou finanční situaci před EU, nedivila bych se, kdyby hrálo divadlo i na své obyvatele, kteří vesele pobírali vysoké důchody a 15. platy, aniž by věděli, do jaké prdele se řítí.

Abych to shrnula: nejsem ekonom, netuším, jak se z tohohle chtějí vyhrabat, ale doufám, že nám dají kredity a nebudeme muset jet domů a splácet to :D

Mimochodem

• Stále nemáme pračku a v dohledné době asi ani nebudeme mít ("Need to bring from Germany, yes?"). Peru v ruce a zvonem, jak jsem se naučila od maminky. Ne že bych byla líná, ale tímhle způsobem se prádlo docela ničí a nevypere se tak důkladně.
• Vláďa je od včerejška zaseklý v Athénách, kam jeli s klukama na týdenní výlet. Kvůli stávkám se odtamtud nevyhrabe asi až do neděle.
• Zjistili jsme, že z jednoho oběda se dosyta najíme dva, takže kartička na snídaně, obědy a večeře výjde jednoho jen na 33€ na měsíc :)

Přečíst celý článek

Škola a výletování

Škola

Přijeli jsme 30.9. a dodnes nemáme podepsaný Learning Agreement - papír, který udává, co a za kolik kreditů tady vlastně chceme studovat. Člověk, který nám jej má podepsat je už pár dní k nenalezení a díky plánovaným stávkám nebude asi ještě do konce týdne. Doma máme ohlásit jakoukoliv změnu do 30 dnů od příjezdu, tak jsme zvědaví, jestli to stihnem.

Alespoň už ale máme jasno, jaké předměty si zapsat. Měli jsme již tři hodiny řečtiny. Už umím docela obstojně přečíst slova na různých cedulích, i když s dvojhláskami to jde ještě trochu ztuha. Celkově mě řečtina zatím dost baví. Dalším předmětem je Historie Kréty, kterou vyučuje britský archeolog Gareth Owens. Z toho, co nám občas vypráví, jsem pochopila, že si tu kdysi začal něco s nějakou Řekyní a už tady zůstal. Často říkává klukům "Buďte velmi, velmi opatrní.". Žije tu už přes 20 let a mluví plynně řecky. Gareth se stará také o Erasmáky na TEI obecně. Je to fajn člověk. Třetí předmět má název Hellenic tradition and culture. Vyučuje ho stejná učitelka jako řečtinu, mladá usměvavá slečna 'Eφη (Efi). Poslední a také náš jediný IT předmět je OOP, objektové programování. Pan Vidakis nám zadal projekt do trojic. Máme za úkol naprogramovat v Javě šachy.

Tyhle čtyři předměty nám pokryjí 18 kreditů, které si musíme za jeden semestr dovézt. Usoudili jsme, že si v tomhle řeckém šílenství nebudeme nakládat víc, než je nutné.

Výlety

Super věc na Erasmu v Řecku jsou výlety. Podnikli jsme výlety do Mataly, Samaria gorge, čeká nás čtyřdenní pobyt v Athénách a rádi bychom na vlastní pěst zajeli trajektem na ostrov Santorini a autem prozkoumali i západ Kréty.

Matalu znám už z července. Tehdy bylo akorát o 15 stupňů víc, 5mm srážek míň, hippíci víc smrděli a neměli jsme párty v Marinero Clubu.

Samaria gorge je 13km roklina, kde v zimě teče voda. V létě tam chodí turisti po dně vyschlé řeky. To znamená, že jsme skákali 13 km po kamenech a pak další tři k přístavu. Prošli jsme také místem, kde byly protilehlé skály od sebe pouhé 4m. Příroda je tam nádherná. A taky mě z toho tři dny nádherně bolela lýtka a prdel :D

Už se těšíme na výlet do Athén. Za dopravu a ubytování se snídaní na 4 dny dáme 110€. V plánu je návštěva hlavních historických míst včetně věštírny v Delfách. Doufáme, že tam nezůstaneme uvězněni stávkami.

Odkaz na moje fotky najdete nahoře u profilového obrázku ;)

Přečíst celý článek

Money, money, money

Po necelém týdnu v Heraklionu jsme zjistili další informace a vyřídili pár záležitostí nezbytných k přežití. Ráda bych napsala něco o našem bydlení, stravování a kolik nás celé to řecké flákání stojí.

Bydlení

Zabydleli jsme se v Park hotelu na pobřeží. Pár set metrů je pláž Amoudara a pár metrů pod okny se pasou kozy (námi zvané lamy). Jelikož máme školu asi 30 minut pěšky, zatím šetříme na jízdenkách (mimo to je to úžasná možnost k intenzivní inhalaci výfukových plynů). Za dvoulůžkový pokoj velikosti cca 3.5 x 5m platíme 230€. Elektřina je zvlášť a měli bychom se s ní vlézt do 15€. Na jednoho to tedy dělá cca 120€.

Stejnou částku platí pár vyvolených, kterým dali kolej a bydlí na tzv. dormitories. Na dormitories je všechno, co člověk potřebuje (včetně školy za rohem).

Pár Čechů bydlí v bytě v centru, protože se jim hnusily pokoje v Santa Eleně. Nemají internet a občas i teplou vodu. Výhodou je, že je to opravdu blízko do centra, ale zase docela daleko od školy (busem tak 20-45 min podle provozu). Radek s Tomem tam byli a jejich názory se liší. Radek tvrdil, že to tam smrdí jak stará důchodkyně, jednu matraci mají na zemi a nelíbí se mu tam. Tom řekl, že mu to příjde docela v pohodě. Každopádně zatím platí kolem 115€ za měsíc.

Pár lidí bydlí i v jiných hotelech, o kterých nemám info. Z nabídky, kterou jsme dostali v červenci, však byly všechny ostatní hotely dražší - od 140€ nahoru, řádově o desítky €.

Jídlo a pití

Dámy a pánové, přichází hlavní část tohoto zápisku :)

Velký díl našeho stravování začíná tvořit jídlo z menzy na TEI. Vaří se tu dvakrát denně, po-ne 12-15:00 a 19-22:00. Až dostaneme studentskou kartu, vyřídíme si žřádelní kartičku za 66€. Ta člověka opravňuje ke dvěma jídlům denně na jeden měsíc. Tzn. jedno jídlo za 1€. Bez kartičky teď jíme za 2.20€ za jídlo.

Můžeme si vzít hlavní jídlo, salát, sladkost a nápoj. Řecká kuchyně je odlišná od té naší a občas nevíte, co si vybrat. Když jsem teď viděla školní jídelnu "v akci", napadlo mě, že pokud existuje řecký bůh obžerství, musí sídlit na TEI. Dá se tu naložit obrovská kopa jídla, ze které někdy velkou část studenti vyhazují.

Můžete si dát polévku, kterou ale není, asi jako u nás, na taccích studentů moc vidět. Hlavní chod si vybíráte z asi sedmi druhů jídla (různá masa v omáčkách nebo karbanátky, plněné lilky, ryby, brambory se zeleninou, špagety, ..) a pár příloh (rýže, těstoviny, hrášek, špenát, hranolky, ..). Ač nejsem milovníkem ryb, jednu jsem si tu už dala a nerada bych ji urazila srovnáváním se školním jídlem u nás. Zatím každý den bylo na výběr z jiného jídla. Řekla bych, že každý si dává k obědu i salát. Pokaždé jsou k dispozici výborné tzatziky, zeleninové a jiné saláty, olivy, olivový olej a různé zálivky. Sladkostmi myslím buďto kompot, meloun (dnes například cukrový), želatinové něco, plátkové medové něco atd.

Párkrát jsme si dali místní gyros v pita chlebu za 2.50€ (jeden z nejlevnějších a nejlepších).

V neděli jsem taky zkusila vařit na našem dvouplotýnkovém vařiči. Nenechte se zmást, funguje jen jedna plotýnka. Ta menší. Už horká voda se začala vařit asi za 25 minut a špagety byly hotové za dalších 25. Smažení cibule jsem v polovině vzdala a kydla tam rajčatovou omáčku. Měli jsme hlad, přejedli jsme se a jako bonus doteď nikdo neumřel.

Nakupujeme v Lidlu nebo Carrefouru. Nejlevnější salám (3.60€/kg) vypadá jako lunchmeatův méně povedený brácha. Do toastů se to dá, ale když jsem si ho dala s bagetou, bylo mi nějak divně (nvm, jestli to bylo jen ze salámu, ale určitě na tom měl podíl :D).

Menší supermarkety navštěvujeme výjimečně (např. v neděli, kdy jsou velké obchody zavřené). Je tam docela draho a menší výběr.

Co se týče cen, nejdráž pořídíte maso a masné výrobky. Vepřovou krkovici v masně jsem viděla za 6.50€/kg. Bílé maso je dražší. Čtyři větší plechovky piva Mythos vyjdou asi na 3.60€, toastový chleba na 1.20€, müsli do 2€, šest dvoulitrových vod 1.70€, džus 1.20€, mlíko 0.80€, špagety 0.40€, 10 vajec 1.20€. A sehnali jsme dobré nanuky v Lidlu - 16ks z 2€ :)

V baru, kde mají nižší ceny pro Erasmáky, jsem dala za 0.3l Mythosu 2.50€ a panák tequily mě stál 1.50€. Radek si dal velmi výhodně dvojitého Morgana s Colou za 5€, čímž utratil všechno, co ušetřil levným nakupováním :D

Cestování

Po Heraklionu jezdí autobusy s čísly podle destinace. Na TEI jezdíme 12, k domu 6. Studentský zelený lístek stojí 0.80€, nestudentský oranžový nebo na delší vzdálenost (=dál než do centra) pak 1.20€. Když nastoupíte do autobusu a nastavíte řidiči ruku s lístkem, nedivte se, že vám jej vezme a zase vrátí. Toto se bude opakovat, dokud nepochopíte, že chce jenom kousek odtrhout. Žádné časové razítko tu neexistuje. Nástup do autobusu = 1 lístek. Lidi se studentskou kartou mají možnost zakoupit si měsíční jízdenku. Za 40€ vám dají kartu, která platí od začátku do konce měsíce - nezávisle na tom, jestli jste si ji koupili prvního nebo až v posledním týdnu.

Noční rozjezdy tady nefungují. Je to prý díky jakési dohodě s taxikáři, kteří by jinak neměli na jídlo. Cesta z letiště na koleje (10km) taxíkem 5 lidí v červenci stála 30€. Teď prý za podobně dlouhou trasu chtějí 15-20€ - důvod, proč jsme včera šli s klukama z centra do hotelu (5km) raději pěšky.

Poznatek: Je dobré si s sebou vzít i v poledne mikinu. Pro případ, že se čirou náhodou nachomýtnete k nečekané hromadné akci a vracíte se pěšky ve tři ráno. Touhle dobou vám jen v tričku nebude zrovna teplo.

Ostatní výdaje

Zejména zpočátku musíme koupit pár věcí navíc (talíře, smeták, prostředky na umývání, prací prášek, ...). Hodně věcí se dá pořídit v nákupním centru Jumbo. Velká část obchodu skýtá hračky, sešity, hrníčky a všemožné jiné věci růžové barvy. Dají se tam sehnat ale i užitečné věci do domácnosti nebo oblečení.

Studenti z ESN, což je organizace lidí, kteří se starají o Erasmáky, nám dali SIMku do mobilu s 300 volnými minutami, 300 volnými SMS a dobíjecí kartičku v hodnotě 3€. Je třeba to aktivovat a můžem si navzájem volat od rána do večera.

Final countdown

Ubytování 120€

Menza 66€

Jízdné 40€

Mobil 5€

--------------------

Celkem 231€

Z grantu nám tedy zbývá cca 170€ na měsíc. Snad s tím vystačím a nebudu muset doplácet ze svého.

Doufám, že v příštím zápisku už budu moct napsat něco o našem fungování v řeckém vzdělávacím procesu. Tento týden se učit nebude, protože všichni stávkují. Vláda jim nedala dostatek peněz a nemůžou teď zaplatit učitele, kteří pracují na poloviční úvazek (většina) + 30 000 (asi státních) zaměstnanců má tento měsíc přijít o práci. V pondělí bychom si měli jít zjistit informace o předmětech, zapsat si je a taky už prý začne výuka řečtiny. Toš uvidíme :)

S laskavým nedovolením zde ještě uvádím odkaz na Radkovy fotky. Vláďa, který jako správný paparazzi fotodokumentuje úplně vše, má fotky zatím asi jen na FB. Svých fotek zatím moc nemám, ale určitě se posléze vyskytnou na mé picasse.

Přečíst celý článek

Počátek

Den začal budíčkem v půl sedmé a uplakaným rozloučením s maminkou. O půl osmé pro mě přijel taťka a vyrazili jsme směr Brno, kde jsme naložili Toma, Radka a Vláďu.

Na vídeňské letiště jsme dorazili kolem jedné hodiny. Odlet v 15:40 znamenal asi 2.5 hodiny čekání. Po odbavení jsme zakempili před Gate 29. Během první hodiny postupně naskákalo 90minutové zpoždění. Ujištěni, že i přes stávku na nás letadlo v Athénách počká, jsme s notebooky na kolenou přečkali až do 17:30, kdy nás odvezli do letadla. Nakonec jsme odletěli asi v 18:30 a do Athén jsme dorazili ve 21:30 místního času (o hodinu víc, mají i letní čas). Jen tak pro představu, původně jsme měli být ve 20:50 v Heraklionu.

Jaké překvapení, že žádné letadlo do Heraklionu nečekalo. Paní u přepážky Aegean airlines nám hbitě a bez jakýchkoliv keců zařídila ubytování v hotelu Mare Nostrum. Hodinku jsme čekali na minibus, který stál celou dobu 50m za rohem a pak nás dovezli někde na okraj Athén. Byl to typ hotelu, o který bych při hledání ubytování na noc asi pohledem ani nezavadila.

Protože jsme přijeli až po půlnoci, stihli jsme si užít jen velmi málo z těch čtyř hvězdiček. Pět hodin spánku, 10minutová rychlosnídaně (švédské stoly, které nám vyrazily dech a normálně bychom tam strávili alespoň 30 minut) a návrat na letiště.

Když vám Řek řekne, že vám stačí být na letišti hodinu předem, přičtěte si k tomu aspoň 30 minut. Vše jsme stihli díky týmové práci, kdy každý z nás řešil jiný problém. Letadlo odletělo s minimálním zpožděním. Snědli jsme croissant, dopili ranní kávičku a už jsme přistávali. V Heraklionu bylo kolem 23°C a, jako obvykle, foukalo jak z mamutí řiti.

Autobusem jsme dojeli k hotelům, mezi kterými jsme se měli rozhodnout. Rozhodování to ale nebylo moc složité. Už z července jsem věděla, že v Santa Elena hotelu sdílíte malý pokoj s mravenci a šváby. Vybrali jsme si tedy Park Hotel. Cenu za pokoj pro dva jsem nakonec ukecala na 230 euro + elektřina. Oproti bytům v centru a ostatním hotelům ušetříme desítky euro, což nám udělalo velkou radost. Bydlím s Tomem. Na pokoji máme kuchyňský kout, koupelnu, ledničku, skříň, tři postele a stolek. Slíbili, že nám dají dvouplotýnkový vařič, vyhodí jednu postel a donesou další stůl, tak uvidíme. Ačkoliv bydlíme ve třetím patře, pár mravenců jsme už taky potkali. Koupelna by byla fajn, kdyby sprchový kout neměl sklon na opačnou stranu než je odpadový žlabek. Kluci v pokoji vedle mají dokonce opravdový sprchový kout s dvířkama. Komunikujeme přes balkóny, které máme vedle sebe.

Po zaplacení dvouměsíčního nájmu, jsme nechali kufry v nových pokojích a šli zařizovat "paperwork" do školy, na TEI. Vyplnili jsme formuláře a zjistili, že předměty (vyškrtnutí nebo zapsání) můžeme řešit až v pondělí. Když učitel, který nás bude mít na starosti, mně už dobře známý pan Papadourakis, naposledy mluvil s koordinátorem Erasmáků, milým Britem Garethem Owensem, byl prý ve Skotsku. Od té doby o něm nikdo nic neví, tak snad se v pondělí ukáže.

V sobotu jsme dospávali deficit a vstávali o půl druhé. S úžasnou rýmou a bolestí hlavy jsem si dala šlofíka ještě do čtyř a večer se šlo na párty. Byla to diskotéka v tělocvičně - plno řeckých studentů a Erasmáci. Kontakty se v takovém kraválu navazují těžko, ale potkali jsme tam pár dalších Čechů.

Začlo to trochu krkolomně, ale vše se obrací k lepšímu, tak snad to tak půjde i dál :)

Přečíst celý článek

Vysoce módní obuv

Tři léta chodila Lucie v žabkách, než našla sandálky, které se jí zalíbily. Dokonce byly i za hubičku. Kdyby jen ta káča věděla, nikdy by si je byla nekoupila.

Nevím, jestli mám dřív vysvětlit, jak to vlastně bylo, sprostě nadávat nebo to nechat plavat. Asi to vezmu popořadě.
15.6. jsem si koupila letní sandály. Zavadila jsem o ně náhodou jednoho večera, kdy jsme šli po státnicích s klukama do kina. Ve Špalíčku neměli moji velikost, ale Vaňkovka to jistila. Chodila jsem si v nich pár dnů, nemohlo to být víc než dva týdny. Nosila jsem je v Brně, kde jezdím šalinama a občas přeběhnu na bus. Pak jsme odjeli na 14 dní na Krétu, kde jsem dávala přednost spíš žabkám, takže opotřebení maximálně týden. No a světe div se, pár dní po návratu si je zase vezmu a Tom mě upozorní, že jsou nějaké rozbité. Myslela jsem, že mluví o špičkách, které se mi odřely hned první den (věřte nebo ne, fakt chodím docela normálně). K mému údivu se mi ale na levé botce začal ještě odchlipávat "patní dílec". Boty jsem tedy vyzula a druhý den šla reklamovat.
Fotky zachycují boty ve stavu, v jakém jsem je reklamovala. I když to tak nevypadá, docela důkladně jsem je před reklamací drhla.

Po měsíci naklušu sebevědomě do CCC, že u nich mám mít vyřízenou reklamaci. Paní se s úsměvem vrací s rozbitýma botama:
"Reklamaci vám zamítli.".
V první, i druhé, chvíli se mi v hlavě honily výkřiky jako "Vy kurvy zlodějské!", ale zadusila jsem je, jelikož paní u pokladny s tím mohla udělat asi tolik co já. Po přečtení vyjádření jsem se už vzmohla jen na "No, to je úžasné. Kde vám to mám podepsat?".
Přikládám vyjádření k reklamaci.

CCC Boty Czech
Galerie Vaňkovka
602 00 Brno

Zlín 22. 8. 2011

Vyjádření k reklamaci č. 43/8
Reklamovaná obuv je vyrobena z běžných obuvnických materiálů a je v kvalitě obvyklé. Dle Zákona na ochranu spotřebitele má zákazník právo reklamovat výrobní a materiálové vady.
Reklamovat nelze změny vzniklé v průběhu záruční doby opotřebením způsobeným obvyklým používáním nebo v důsledku nesprávného užívání a neodborného zásahu. Obuv se při reklamaci posuzuje jako celek - to je včetně stupně opotřebení a údržby obuvi.
Záruční doba a životnost výrobku jsou dva rozdílné pojmy. Pokud zákazník nedodržuje pokyny dané výrobcem a obuv používá k jinému účelu než je určena, případně o obuv řádně nepečuje, zkrátí se tím její životnost. Reklamovaná obuv má okopané špičky a následně odlepené podešve. Patní dílce jsou vytržené a začínají se odlepovat podešve. Obuv byla k reklamaci předána využitá a až v době, kdy je nenositelná. Poškození obuvi je v takovém rozsahu, že zcela určitě nevzniklo během jednoho dne. Zákazník jednoznačně porušil základní podmínku §599, Zák. 509, která ukládá kupujícímu povinnost uplatnit "případné vady" bez zbytečného odkladu a znemožnil tím řádné posouzení reklamace.
Reklamaci zamítáme jako neoprávněnou.
Pokud zákazník nesouhlasí s vyřízením reklamace, může postupovat podle Občanského zákoníku a Zákona na ochranu spotřebitele.

S pozdravem
...

Pokud má smysl vůbec něco dodávat na svou obranu, ráda bych aspoň sem napsala, že jsem v botech ani jednou nebyla ve vlhkém prostředí, používala jsem je občasným chozením po městě a starala jsem se o ně. Nečekala jsem, že boty za 350 Kč vydrží půl roku. Jenže ony nevydržely ani měsíc. Ať se mi nikdo nesnaží tvrdit, že tohle není vyjebávání se spotřebitelem.
Postupovat podle občanského zákoníku a Zákona na ochranu spotřebitele nebudu, protože na to nemám chuť, nervy ani čas a za těch pár korun mi to nestojí. Zapřisáhla jsem se ale, že v CCC už v životě nekoupím ani tkaničky do bot a budu šířit tuto zprávu dál do světa.

Tento článek by měl být naléhavým varováním pro každého při koupi jakýchkoliv bot. Docela dost pozdě jsem si přečetla, že se jedná o obávanou vysoce módní obuv. Je to typ obuvi, která není určena ke každodennímu nošení a její životnost může být i výrazně kratší než poskytovaná záruční doba. To jinými slovy znamená, že vám reklamační oddělení na cokoliv ukáže zdvižený prostředníček.
Kupujete-li boty, podívejte se, do jaké kategorie účelovosti spadají, a dvakrát si rozmyslete, jestli stojí za to. Pokud můj příklad není dostatečně odstrašující, doporučuju shlédnout video ze zpravodajství ČT1. Mimo jiné se dozvíte, že tenhle výmysl je převzatý v rámci harmonizace legislativy s EU.

Přečíst celý článek